Po vítězství na amatérském mistrovství ČR v časovce jednotlivců a smolném 2. místě v totožné disciplíně na MR Masters, Čáp dokázal zvítězit i v silničním závodě jednotlivců.
Zdravím všechny závoďáky, silničáře zvlášť a časovkáře obzvlášť.
Uplynulé dva víkendy byly ve znamení Mistrovství republiky Masters.
Začínalo se v Sokolově Mistrovskou časovkou na18 kilometrů. Start závodu ve 14:00, teplota přes 30 stupňů (ve stínu) a skoro bezvětří rozhodně znemožnilo rozjíždění na ergáči, bylo nutný to zvládnout v terénu. Rozjetí se i tak povedlo slušně, na úvodních kilometrech časovky to letělo. Po obrátce však přichází krize a začlo peklo. Vyklouzl mi bidon, takže nebylo čím chladit. Všechno se točilo ztuha, snad jen vědomí, že to nejede nikomu dobře a závazek, že si Viki (Tomáš Viktorin) při fandění vyřval plíce, mě drželo na kole. V cíli mačkám stopky a čekám na obhájce titulů z předchozích dvou let M. Švába (Cycling Brno). Někde se psalo, že každá vteřina se počítá, tak mně to spočítala jedna jediná, takže zapisuju první letošní porážku a druhý místo (znám ho jak svý boty).Další víkend je Mistrovství republiky v hromadném závodě v Chrudimi na 100 kilometrů a 6 okruhů ve zvlněném terénu. Počasí perfektní, plán před startem je jasnej, nadrobit balík na korálky, protože s kolika lidma přijedu do finiše, tolikátej skončim. Je mi jasný, že musím začít rozvážně, sto kiláků není dvacet, proto se šedesát kilometrů vezu na posledním místě, balík jede pohromadě a drobné pokusy o únik likviduje tak nějak samozřejmě.
V polovině závodu přes cílový kopec jdu na špic, jedu slušnou podlahu a nahoře zůstáváme ve dvou (Šváb – kdo jiný), ale v balíku síla a chuť nás sjet ještě byla, takže svěsíme a hubený náskok je pryč. Bylo mi jasné, že to nikomu nechutnalo, tak po kilometru opět zrychluju a balík se pomalu natahuje a dělí. Není však morálka u ostatních vpředu (až na vyjímky) spolupracovat, takže se opět vše sjíždí.
Čekám tedy na další průjezd cílovým kopcem, zrychluju tempo, ale nejedu na doraz, nechávám sílu na nástup ostatních, kteří zbydou na kopci. Zůstávám však sám s několika metry náskoku, ostatním se jakoby mě nechce dojet. Proč taky, takovej nesmysl – pár metrů. I já nevěděl co dělat, naštěstí jsem to nevěděl tak dvě vteřiny a rozhodl se k nástupu. A to je asi tak všechno, co bych mohl napsat o dění v balíku, už jsem se tam nevrátil, protože se mi povedl únik na 40 kilometrů a vyhrávám svůj první Mistrák na silnici.
Děkuji firmě Spinollo, která mě pro letošní sezónu vybavila svými koly.
